Můj příběh

Ráda bych vám představila stručný příběh svého života. Dnes jsem v bodě, kdy jsem dosáhla realizace svých profesních snů, jsem úspěšnou psycholožkou a terapeutkou s vlastní praxí a řídím si svůj život. Nebojím se přijímat výzvy, věřím si, cítím se sebevědomě a také tak vystupuji.

Mám dobrý pocit z toho, že jsem si vybudovala vlastní účinný terapeutický postup, prosazuji svůj originální přístup a klienti za mnou přijíždějí z celé Moravy. Hovořím na přednáškách, píšu knihy. Práci se mi daří skloubit s osobním životem ve skvělé rodině. Vím, že když se pro něco rozhodnu, můžu toho také dosáhnout.

Je-li řeč o sebedůvěře a vědomí vlastní hodnoty, o schopnosti prosadit se, vědět, co chci a jít za svým cílem, nebát se konkurence a v každé situaci se cítit a projevovat sebejistě a spontánně, neměla jsem tyto vlastnosti odjakživa. Byly doby, kdy všechno bylo jinak.

Já v dobách minulých

Stejně jako mnoho mých klientů, byla jsem i já dlouhé roky poznamenána situací, kterou jsem zažívala doma v dětství. Jako malí dostáváme často od rodičů nebo od prostředí do vínku nejrůznější negativní „programy“. A i když se u nás doma nedělo nic dramatického, neprobíhaly hádky, ani žádné zraňující výpady vůči komukoliv a moje maminka byla milující, a pro mě ta nejbližší osoba, přesto jsem domov nevnímala jako to nejšťastnější místo na světě.

Po rozvodu mé matky následovalo soužití postupně se dvěma jejími novými partnery, které jsem coby dítě přijímala negativně, jako vetřelce v našem soukromém světě. Postupně jsem si vůči nim sama nevědomě vytvořila celou řadu osobních obranných mechanismů. Tyto vnitřní bloky a zábrany mi později dost komplikovaly život.

Dlouhá léta jsem bývala nesmělá, neprůbojná a nedůvěřivá a nevěřila jsem ani sama sobě. Kontakt s ostatními lidmi jsem moc nevyhledávala, uzavírala jsem se do sebe a vystupovala nejistě. Nacvičila jsem si silnou sebekontrolu ve svém projevu a mnohé běžné situace mi spíše naháněly strach. V životě, v kariéře i ve vztazích jsem docela tápala a potýkala se s neúspěchy. Vlastně jsem pořádně nevěděla, kdo jsem já, čím chci být, ani jakého partnera si hledat.

Uvědomit si své bloky a vymanit se z nich nebylo jednoduché.

Umožnily mi to postupně až techniky, které dnes sama jako terapeut používám. Ale než jsem tak znovu našla cestu sama k sobě, ke svému sebevědomí a k opravdovosti v tom, co chci a co cítím, ztratila jsem roky života, řadu příležitostí a vyzkoušela několik slepých směrů. Často jsem se cítila bez energie, bez radosti ze života a můj vnitřní stav a pocit kolísal nahoru – dolů ze dne na den. Dnes už vím, že to všechno byly oslabující důsledky starých bloků, bolestí a nedořešených záležitostí z mé minulosti.

Když se ohlédnu zpět, vidím, že můj postup a osobnostní růst mohl být od počátku přímočařejší a život jednodušší a jasnější, pokud by se mé dětství odvíjelo jinak. Kdyby rodinné prostředí, ve kterém jsem vyrůstala, poskytlo lepší základ pro můj emocionální a psychický vývoj. Kdyby mě vychovávala máma v přirozené součinnosti s mým otcem, v srdečném, důvěrně známém a pocitově bezpečném prostředí. A i když jsem hmotně nijak nestrádala, chyběla mi do mé životní výbavy především láska, pozornost a podpora ze strany otce.

Během dvaceti let své psychologické praxe jsem se mnohokrát setkala s klienty, jejichž problémy – stejně jako ty moje – pramenily z dětství. Díky tomu, že pracuji převážně s technikami zabývajícími se minulostí, měla jsem možnost stále jasněji vidět souvislosti mezi jejich ranými negativními zkušenostmi z domova a pozdějšími komplikacemi v jejich životech, se kterými si už sami neuměli poradit, a tak přišli za mnou.

Postupně jsem se utvrzovala v tom, že to byly nejčastěji právě ty staré, v podvědomí zakořeněné vzorce, tendence, přesvědčení a postoje, které směrovaly mé klienty tam, kam sami nechtěli. Když terapie zahojila jejich dětské šrámy na duši, problémy se vyřešily. Říkala jsem si častokrát, že většině těchto potíží v dospělosti by se dalo předejít, kdyby rodiče mých klientů od počátku uplatňovali jiný přístup, vytvářeli lepší podmínky a kdyby svými specifickými postupy nevědomky nenarušili citovou sféru u svých potomků a nezadělali tak dětem na různá pozdější trápení.

Nejlepší by bylo, kdyby naše podvědomé bloky vůbec nevznikly

Ne vždy je možné zajistit dítěti v rodině takovou situaci, která je pro ně zcela optimální. Ale některé, často i banální, prvky v rodičovském přístupu můžeme upravit tak, aby neškodily. Pocítila jsem nutnost podělit se o své konkrétní poznatky z mnoha svých případů se čtenáři – rodiči, kteří se chtějí vyvarovat zbytečných, někdy až fatálních chyb ve výchově a v komunikaci se svými dětmi. Společně můžeme dosáhnout toho, aby se už nemusely opakovat tolikrát zopakované negativní scénáře a aby právě vaše děti nemusely v životě bojovat s komplexy, ničivou nerozhodností nebo nefunkčním partnerstvím.

V připravovaném e-Booku na téma výchovných přístupů ukazuji, jak předejít některým pozdějším selháním a nezdarům vašich dětí. Dozvíte se, že i zdánlivě neškodné rodičovské projevy, do kterých byste to nikdy neřekli, mohou mít dalekosáhlý nežádoucí dopad. Doufám, že má kniha vám bude užitečným průvodcem při vytváření osobnosti, která bude zdravě sebevědomá, vyrovnaná, zdárně obstojí v mezilidských vztazích a dokáže úspěšně čelit nejrůznějším situacím v dospělosti.