V dnešní době je rodičovský přístup k dětským emocím velkým tématem.
NOVODOBÝ MÝTUS ŘÍKÁ:
Děti přicházejí na svět bez znalosti toho, co jsou emoce a jak je používat. Proto je rodič má naučit emoce pojmenovávat a zvládat je.
Z PRAXE VŠAK VYPLÝVÁ NĚCO JINÉHO.
Dítě může prožívat emoce už v prenatálním období. Z těch negativních je to např. strach, lítost, bezmoc – a to vlivem nějakých nepříznivých okolností. Tyto poznatky máme z bdělých regresí. Stručné příklady několika regresí s klientem do období před jeho narozením najdete v mé knize Výchova bez negativních podvědomých vzorců.
Zajímavostí je, že samo o sobě dítě před narozením, a ani později nepociťuje agresivní emoce typu hněv, vztek, zloba. S těmito pocity se setkává a seznamuje tak, že je buď jako plod registruje u své matky a v jejím okolí, anebo se jim pak po narození od svého okolí učí.
A když u těchto agresivních emocí ještě chvíli zůstaneme, můžeme si přiblížit, jak toto učení probíhá. Buď nastává tak, že
- dítě je doma častěji konfrontováno s někým, kdo se hněvá, nebo
- hněv je součástí podvědomé výbavy rodiče (z jeho dětství) a na dítě při výchově přechází – podobně jako staré podvědomé vzorce. Jde tady o mezigenerační přenos.
Ale pojďme zpátky k úloze rodičů při rozvoji dětské emocionality. Moderní rodiče jedou ve výchově často podle návodu uznat emoce - zvědomit je - pojmenovat - nechat proběhnout (možná to nemám v úplně správném pořadí :-)). Drží se pouček o tom, že musí své dítě naučit s emocemi pracovat, orientovat se v nich, zvládat je apod. Je to dobře? Je to špatně?
Můj názor je, že není celkem potřeba dítě o emocích něco speciálně a cíleně učit.
Pojmenovávat je bude samo tehdy, když uvidí, že je u sebe pojmenovává rodič.
A propadat jim nebude tehdy, když si rodič u sebe zpětně zpracuje staré kořeny svých vlastních negativních emocí stejného typu. Pro toto zpracování je vhodný např. regresní přepis v hypnóze.
JAK NEJLÉPE K EMOCÍM DÍTĚTE PŘISTUPOVAT A CO PŘI NICH DĚLAT, TO NÁM NAPOVÍDAJÍ STARÉ DĚTSKÉ ZKUŠENOSTI A VZPOMÍNKY DOSPĚLÝCH KLIENTŮ.
Přestože probírám dětská léta dosti podrobně s každým klientem, nesetkala jsem se s tím, že by si někdo někdy stěžoval na to, že v dětství nedokázal pojmenovat své pocity nebo že by se v nich neorientoval.
Ohledně svých pocitů v dětství si lidé stěžují na jiné věci, a sice
na přístup svých rodičů.
V jakém smyslu? Klienti někdy v sezeních mluví o tom, že rodiče opakovaně nebrali vážně a neuznávali nebo bagatelizovali jejich pocity (což je pak do dospělosti poznamenalo; bývá to totiž základem nežádoucích podvědomých vzorců).
Z toho jasně vyplývá, že aniž by rodiče své dítě o pocitech (emocích) cokoli záměrně učili, dítě si zcela přirozeně své pocity a stavy uvědomuje, prožívá je a dokáže je projevovat. Neboli nepotřebuje, aby ho rodič v tomto směru nějak speciálně školil.
Potřebuje, aby ho rodič
VYSLECHL, POROZUMĚL, POCHOPIL
a PŘIJÍMAL v jakémkoliv emočním rozpoložení.
Aby bral jeho pocity vážně. Aby soucítil.
A nějaké názvy tu nejsou vůbec důležité. Uznat emoce NEznamená, že je nutně musím u dítěte pojmenovávat.
MÁTE STRACH, ŽE VAŠE DÍTĚ SAMO A BEZ VÝCVIKU DOBŘE NEZVLÁDNE TUTO OBLAST?
Tak to bych vám doporučovala, abyste si nechali takové obavy ze svého podvědomí odbourat (opět je to terapeutická práce s pocity a efektivní cestou může být již zmíněná hypnoterapie).
Dále si, prosím, uvědomte toto:
- Každý dospělý rozliší, jestli je mu něco příjemné, nebo mu to vadí, nebo ho to bolí. Jestli se cítí dobře, anebo hrozně.
- Každý dospělý umí u sebe pojmenovat aspoň základní pocity, i když ho to nikdo v dětství speciálně neučil.
- A pozor - pokud dospělý o svých pocitech neumí mluvit, není to proto, že ho to nějakým speciálním tréninkem doma nenaučili. Je to proto, že ho to ODNAUČILI.
Tuto neschopnost totiž buď pochytil v původní rodině (opakuje vzorec „o pocitech se nemluví“, „pocitům se nevěnuje pozornost“ atd.), anebo má v tomto směru v dětství vytvořen nějaký vnitřní blok. Náprava je tedy v odblokování a zpracování nevyhovujících podvědomých programů.
Nedělejme si falešné iluze, že když při výchově emocím dáme jména a naše dítě tento slovník zvládne, že jsme tím vyřešili jeho případný problém s pocity. Ten se totiž obvykle táhne už od nás rodičů, a je tedy vhodné při řešení nějakých nedostatků a potíží v této oblasti začít u sebe.
Nejnovější příspěvky:
0 Komentářů