Zvládnu to, nezvládnu to …

K dosahování záměrů potřebujeme jak počáteční impulsy a nadšení, tak také trpělivost, vůli a odvahu vše provést. Jenže vize a plány versus realizace konkrétních kroků - to je někdy pěkná výzva. Článek vám potvrdí, zda jste lepší v rozjezdech, nebo v koncovkách, a ukáže, jak se lépe dostat k cíli i přes klasickou prokrastinaci, záseky, pochybnosti či obavy.

Ujasnění cíle je nutnou podmínkou

Každý klient, se kterým pracuji, přichází proto, aby dosáhl nějakého cíle – nějaké změny, zlepšení stavu a pod. Má určitý záměr, a ten by měla naše spolupráce naplnit. Zrovna minulý týden jsem se klientkou v sezení bavila o tom, jakým způsobem se bude odehrávat její život, až problém vyřešíme.

Moje otázky: „Dovedete si sama sebe představit, až té žádoucí změny dosáhnete? Umíte si vytvořit tu představu, že se už cítíte tak, jak byste chtěla? Víte, jak to s vámi bude vypadat a jak se budete chovat, až se váš problém odstraní? Přemýšlela jste o tom?“ Odpověď: „Ne, to si vůbec nedokážu představit.“

V té chvíli vidím, že tato žena vlastně neví, co chce (ví pouze, co nechce). Je mi jasné, že v takovém případě bude velmi těžké, ne-li nemožné, docílit při terapii úspěchu.

Náš život totiž nemůže být jiný, než takový, jaký si ho představujeme.

A tak než se v našich sezeních vůbec začneme snažit o pozitivní změnu v jejím prožívání, bude potřeba pracovat na vytvoření jasné představy, čeho přesně chce dosáhnout. Cíl je totiž to první, co musíme mít ujasněno, chceme-li se někam posunout.

Když za něčím jdu, pomáhám si často VIZUALIZACEMI a AFIRMACEMI. Jsou to techniky pro snadnější dosažení záměru.

VIZUALIZACE = představa výsledné situace

AFIRMACE = věta, která proces dosažení výsledku popisuje.

Tyhle postupy doporučuji i svým klientům, pokud potřebují popostrčit, překonat negativní myšlení nebo si lépe ujasnit své směřování. V textu jsou tyto pojmy zmíněny víckrát. Na konci najdete návod, o co jde a jak se to dělá.

A teď se pojďme podívat,

jaké vnitřní překážky nás mohou potkat na cestě k dosažení cíle a co s nimi

- STRACH DOPŘEDU

- PODCEŇOVÁNÍ SEBE SAMA

- OČEKÁVÁNÍ NEÚSPĚCHU

- "NEMŮŽU SE DOKOPAT"

- PROBLÉM S DOTAŽENÍM

- NESPOKOJENOST S DOSAVADNÍM POSTUPEM

- SELHÁNÍ, NEÚSPĚCH

 

Strach dopředu

Jde o nejhorší variantu, jak přistupovat ke zvládnutí nějakého úkolu nebo záměru. U mých klientů a také běžně v životě se nejčastěji jedná o strach, že něco nezvládnu nebo že neobstojím.

Strach je velmi škodlivou emocí a účinkuje tak, že k nám přitahuje to, čeho se obáváme.

 

Obvykle je spojený i s fyzickým projevem – může to být lechtání v žaludku, vnitřní chvění, chvilkové sevření aj.

Obavy a strach je obecně potřeba nahradit myšlenkami typu „zvládnu to“, „daří se mi …“, „procházím situací bez problémů“ apod. Aby toto přesvědčování sama sebe zabralo, musíme si svůj strach nejprve přiznat a přijmout ho s tím, že je v pořádku se obávat.

Když si ujasníme, které myšlenky nám navozují strach, přeformulujeme pak tyto věty na pozitivní (opačné) a použijeme je jako afirmace.

Např. obavu „mám strach, že si nebudu vědět rady“ můžeme nahradit větou „snadno vyřeším každý problém/dotaz“. Nebo „co když můj názor nebude nikoho zajímat“ se dá přetavit v afirmaci „zaujmu všechny svými názory, jsem pro ně přínosem“ apod.

K tomu přidáváme vizualizaci takového průběhu, který je pro nás optimální a žádoucí, představujeme si pokud možno konkrétně a do detailů, jak celá situace dobře dopadne, a prociťujeme, jak se chceme při jejím zvládání cítit.

Právě příjemný pocit z imaginárního předjímaného úspěchu účinně pomáhá k emocionálnímu přeladění ze stavu obav do stavu klidu a jistoty. Takto sami sebe připravujeme na dobré zvládnutí. Je ale potřeba vyhradit si na toto přelaďování chvilku času, nerušeně a o samotě.

Následující dvě kategorie překážek se uvedenému strachu z neúspěchu trochu podobají a k jejich překonání můžeme také používat shora uvedené postupy, tj. afirmace a vizualizaci.

Podceňování sama sebe předem

„Jak ten pohovor asi dopadne - určitě tam budou všichni lepší než já“, „vím, že až to dokončím, nevyrovná se to projektům ostatních“. To je nízká sebedůvěra. V podstatě jde o výše zmíněný problém, ale pocit strachu tady nemusí být tak silný. Při pochybnostech o sobě se často porovnáváme s ostatními: „nejsem tak dobrá jako oni…“.

Naše nejistota a pochybování typu „nebudu to umět“, „na to nemám“ nás už předem odsuzuje k nezdaru.

Jestli si nevěříte jenom pro tento konkrétní úkol, můžete své obavy rozptýlit vzpomínáním na to, čeho jste dosáhli v minulosti a také shora popsanými technikami.

Ovšem v případě, že podceňování je vaším typickým charakterovým rysem, bude užitečné odstranit jeho příčinu. Jedná se totiž o vypěstovaný postoj. Pomocí hypnoterapie se nám obvykle daří velmi dobře problém zvládnout. Pro ilustraci, jak taková terapie probíhá, uvádím konkrétní případ z praxe.

V každém případě porovnávat se příliš s ostatními nedoporučuji. Život, cesta i osud každého člověka je jedinečný!

Očekávání neúspěchu

„Myslím, že ta schůzka nevyjde“, „to se mi jen těžko podaří“, „stejně mě nevezmou“. Náprava je stejná jako u zvládání strachu, tedy přeformulování svých úvah v posilující a motivující věty a opakované přehrávání vnitřního „filmu“, v němž hrajeme roli úspěšného aktéra.

Máte-li z dřívějška vícero nepříjemných zkušeností s vlastním neúspěchem, může to být důvod, proč jste již dopředu skeptičtí. Bude potřeba zpracovat staré zážitky selhání, aby se vám ve formě podvědomých vzorců nepletly dále do života.

"Nemůžu se dokopat"

V této situaci mi pomáhá, když začnu jen drobným a nenáročným prvním krokem – začít je totiž právě to nejdůležitější. Když se mi do něčeho silně nechce, často mě rozhýbe zaměření na přípravu – na počátku se pustím pouze do přípravy nutné k tomu, abych mohla s úkolem začít.

Jde o to, že příprava přece ještě není samotný úkol, takže jí se ta nechuť netýká a klidně ji můžu udělat! Pak už se to obvykle rozjede samo. Obecně platí, že čím déle budeme úkol odkládat, tím větší překážkou se pro nás bude stávat.

Znáte samurajské pravidlo tří vteřin?

Když se rozhodneme něco udělat (co se dá začít hned), máme jít do akce nejdéle do tří sekund (do pěti úderů srdce). Potom totiž vstoupí na scénu mozek se svým racionálním uvažováním a začne generovat důvody, proč to neudělat, obavy, co by se všechno mohlo stát, nebo rizika, která by to přineslo. A tak promarníme možná důležitý impuls.

 

U nevábných záměrů typu vytřídit všechny věci v komoře (což obnáší spoustu napěchovaných polic a regálů) překonávám svou nechuť tím ústupkem, že začnu nejdříve pouze s jednou (nebo dvěma ..) policemi. To není zas tak velké sousto, nejspíš to celkem rychle zvládnu, no a pak se uvidí.

Problém s dotažením

Taky znáte to schéma – úžasný nápad, snadný start, pokračování do ztracena, dokončení v nedohlednu? Sama často bojuji s množstvím započatých záměrů, které se pak horko těžko daří dokončovat. „Co dřív?“ - to je moje časté dilema.

Když mě začíná chytat panika, že už mi úkoly přerůstají přes hlavu, mám svou oblíbenou formulaci, kterou si vtloukám do hlavy: „snadno a rychle, úplně bez problémů a bez námahy dokončuji všechny rozdělané a naplánované věci“. Když se pak do úkolu pustím, obvykle se začne jevit jako úplná brnkačka.

Jsou typy lidí, kterým jdou dobře začátky a starty. Nemají nouzi o nápady a s chutí se pouštějí do jejich rozjezdu. S dokončováním ale mohou mít problém, není pro ně tak atraktivní. Nejsou na to prostě dělaní.

Na rozdíl od nich existují realizátoři, ti zase dokončují a dotahují rádi a úspěšně. Někdy jsou to puntičkáři až perfekcionisté. Jsou zaměření na výsledek. S nápady a inspirací to u nich může být naopak slabší.

Podle astrologie, kterou používá učení Feng Shui, patří k inspirativním kreativcům a snílkům s nápady typicky a zejména lidé narození v letech

1951 - 1952 - 1960 - 1961 - 1969 - 1970 - 1978 - 1979 - 1987 - 1988 - 1996 - 1997 - 2005 - 2006 - 2014 - 2015

S uváděním záměru do praxe a s konečnou realizací zase většinou nemívají žádný vnitřní problém ročníky

1957 - 1958 - 1966 - 1967 - 1975 - 1976 - 1984 - 1985 - 1993 - 1994 - 2002 - 2003 - 2011 - 2012

 

Patřím svou podstatou do kategorie realizátorů a je pravda, že ráda vidím věci hotové. Když někdy nemůžu své záměry dokončit, zažívám frustraci. Naneštěstí zároveň spadám v rámci podkategorie pod druhý, opačný typ (nápady a začínání).

A tak jsem na jedné straně schopna chrlit nápady nebo rozjíždět akce, ale ty pak na straně druhé nestačím realizovat, z čehož mi bývá na nic. Máte-li stejný problém, budete se asi muset – stejně jako já – krotit ve své určité roztříštěnosti směrů a dělat pěkně jedno po druhém.

 

 

Vhodná afirmace pro snadnější dotažení záměru do konce (nejen při úklidu spíže) může být „svůj záměr (…) snadno a úspěšně dokončuji“.

Nespokojenost s dosavadním postupem

Když začneme být v průběhu plnění záměru sami se sebou nespokojení, hrozí nebezpečí sklouznutí k negativnímu myšlení. Znáte ty ničivé pocity: „nestíhám termín“, „pořád to nemám hotové“, „musím to dodělat a nejde mi to“, případně „nejsem schopna začít“ atd.

Všechny tyto formulace jsou ale záporné věty, a pokud takto budeme bědovat často a opakovaně, uloží se nám do podvědomí. Odtud nás pak budou negativně programovat a brzdit v úspěchu. Kdo uznává teorii, že Vesmír kopíruje naše myšlenky, tomu je jasné, jakou realitu si asi takovými úvahami vytváří.

    Místo sebeobviňování zkuste:

1. SEPSAT SI, CO UŽ MÁTE (započítat i přípravu, nutnou pro započetí vlastní akce!)

2. OCENIT SE A POCHVÁLIT SE ZA TO..

3. URČIT SI, CO DÁL A KDY. Stačí vybrat jen drobný postupný krok, anebo fázi, na kterou se víc těšíte. Tím se rozhýbete k akci.

4. SEPSAT SI SVÉ NEGATIVNÍ HODNOTÍCÍ ÚVAHY A PŘEFORMULOVAT JE v jednu nejvýstižnější pozitivní afirmaci, která vyjadřuje, co potřebujete. Např.: „snadno a rychle dokončuji svůj záměr“, „postupně nacházím optimální cestu, jak pokračovat“, „znovu se úspěšně a s chutí pouštím do …,“. Opakovat si co nejčastěji a pak zkusit začít.

5. CO NEJČASTĚJI SI VIZUALIZOVAT SVŮJ CÍL včetně pocitů.

Jednou z mentálních technik, jak zahnat špatný pocit ze sebe sama a z toho, že nezvládám, je chvilkové soustředěné zaměření na všechno pozitivní, co v životě mám, a procítění vděčnosti za tyto okolnosti. Jde např. o uvědomění „samozřejmostí“ typu mám co jíst, jsem zdravá, vidím, chodím, mám střechu nad hlavou, zdravé děti, žiju v bezpečí aj.

Selhání, neúspěch

Někdy bohužel zjistíme, že se záměr vůbec nepodařil. Tehdy se můžeme se svými pocity dostat až na dno. I když je reakce každého člověka a stupeň jeho rozhození v takové chvíli silně individuální, jedná se tu v podstatě o stav krize.

Prvním pravidlem v krizi je nepřemýšlet o ní. Vzniklý problém bychom svými myšlenkami jen posilovali. Jak se chovat a co dalšího dělat pro snadnější překonání krize, si můžete přečíst na mém webu zde.

Čím častěji jste v minulosti při plnění záměru prožívali negativní zkušenosti a selhání, tím hlouběji v podvědomí je tento „program“ uložen a oslabuje vás v dalším úsilí.

Pokud si neporadíte s přeprogramováním svého negativního myšlení nebo svých vzorců sami výše uvedenými technikami nebo potřebujete celý proces urychlit, jsou k dispozici metody, případně terapeutické postupy, které vás navedou na správnou cestu. Hypnoterapie a technika bdělé regrese se mi v těchto případech dobře osvědčuje.

Jestli vás zaujala technika vizualizace a používání afirmací, přináším podrobnosti:

Vizualizace

Nejlepší cesta, když si chceme konkretizovat a "přitahovat" svůj cíl, je představovat si v klidu se zavřenýma očima hotový výsledek – tzn. už mám, resp. už jsem udělala, co jsem chtěla, vnitřním zrakem to vidím před sebou. Tomuto procesu můžeme říkat vizualizace.

Dobrý pocit, který v tu chvíli očekávám, je důležitou součástí této vizualizace. Proto věnujte při torbě cílové představy pozornost také uvědomění si svého uspokojení, radosti, štěstí, nebo jiné příjemné emoce, kterou vám splnění záměru přineslo.

Protože emoce je síla, která přitahuje.

Vizualizace je užitečná tehdy, když o cíli nemám ještě úplně jasno, nejsem si jistá jeho dosažením a chci svůj cíl podpořit, anebo když se jedná o komplexnější záměr nebo sen (např. domek se zahradou). Jednu svou úspěšnou vizualizaci popisuji v článku Ještě pořád nevěříte, že myšlenky tvoří realitu?

Afirmace

Samotná představa cíle a našeho souvisejícího pocitu uspokojení napomáhá tomu, abychom ho snadněji dosáhli. Můžeme k tomu přispět ještě slovní formulací, která náš postup k cíli popisuje, tzv. afirmací. Je to věta nebo souvětí, které vyjadřuje naše přání či touhu, jak by se měla celá věc odvíjet a jak by měla dopadnout.

Příklady:

  • Zkoušku z češtiny zvládám úspěšně, v pohodě a bez problémů.
  • Postupně nacházím řešení své situace.
  • U pohovoru jsem klidná a vím, co říct.
  • Stávám se známým a úspěšným odborníkem.

Když chceme něco mít či uskutečnit, je dobré se za tím účelem chovat a cítit tak, jako že už to máme. Afirmace nám k tomu pomáhá.

Svou větu si opakujeme nahlas, anebo v duchu co nejčastěji. Oproti mechanickému přeříkávání je lepší se na obsah plně soustředit a představovat si zároveň pocit, kterého chceme dosáhnout.

Když si větu přehráváme při probouzení nebo při usínání, snadněji přejde do podvědomí. Takto vnitřně přijatá afirmace nás naladí na správnou vlnu tak, abychom k sobě žádoucí realitu "přitáhli".

Celý proces vyžaduje trpělivost a víru, že cílová situace jednou nastane. Počítejte s tím, že pro větší cíle bude potřeba vytrvat minimálně tři týdny a většinou i déle. Některé změny si připravujeme roky... Znění formulace pokud možno neměníme.

Další pravidla pro vytváření afirmací:
  • FORMULUJEME V I. OSOBĚ (Já ...)
  • VŽDY KLADNĚ, BEZ ZÁPORU, tzn. vyjádříme, co chceme (nikoliv co nechceme)
  • V PŘÍTOMNÉM ČASE -např. získávám, dokončuji, jsem ... (nikoliv získám, dokončím, budu ...)
  • NEPOUŽÍVÁME FORMULACI "CHCI ...", "MUSÍM ...."
  • AFIRMACE NEPOUŽÍVÁME PRO ZÍSKÁNÍ VÝHRY, ani pro cíle jiných osob.

PŘEJI VÁM HODNĚ ÚSPĚCHŮ PŘI REALIZACI VAŠICH SNŮ A CÍLŮ!

A jak zvládáte své cíle vy - máte vlastní osvědčené strategie? Jste spíše kreativec s tendencí stále něco začínat, anebo ten, kdo nejraději dolaďuje realizaci až do nejmenšího detailu? Bojujete i s dalšími překážkami? Podělte se s námi ve facebookové skupině Odemkni své podvědomí. Jste vítáni!

Autor: Lada Gracy Skulilová

"Jsem expertkou v oblasti psychických, psychosomatických a vztahových problémů a jejich řešení. Mou velkou vášní je odhalovat u klientů skryté podvědomé vzorce, které stojí za většinou jejich potíží. Protože vím, jak tyto negativní podvědomé vzorce v dětství vznikají, jsem schopna vést rodiče tak, aby je při výchově nevkládali do svých dětí. Ukazuji dospělým, jak očistit od nežádoucích podvědomých vzorců i jejich vlastní vztah a jak ho povýšit na plně funkční a vzorový pro ně samotné i pro jejich děti." Můj příběh si přečtěte zde >>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *